čtvrtek 4. srpna 2016

Konstantin-Cyril mezi muslimy

Každoročně si připomínáme slovanské věrozvěsty Konstantina-Cyrila a Meoděje. Většina lidí ví, že tito bratři ze Soluně přinesli křesťanství Slovanům. Méně se však ví, že před příchodem na Velkou Moravu Konstantin hlásal křesťanství i stoupencům islámu a judaismu.
V současné době imigrační krize a vzrůstu počtu muslimů stojí za to připomenout krátce i Konstantinu cestu do centra islámského chalífátu. Konstantin byl geniální vzdělanec, kterému nebyly cizí žádné vědní obory, které se tehdy v Byzanci pěstovaly, a získal proto přídomek „Filosof“. Své ohromující znalosti využil k šíření a obraně křesťanství.

Bylo mu asi pouhých 24 let, když se kolem roku 851 vydal jako posel byzantské říše do Samarry, sídla arabského chalífy Al-Mutawakkila. Jeho životopis uvádí, že hned při příjezdu mu muslimové ukázali domy křesťanů, kteří mezi nimi žili, a na kterých byli z chalífova příkazu namalováni démoni. Na to jejich host odpověděl*): „Vidím podoby démonů a mám za to, že tu uvnitř žijí křesťané, oni nemohou s nikým žít a utíkají pryč od nich, a kde toho znamení zvenčí není, tam jsou s nimi uvnitř.“ Poté vedl rozpravy o duchovních věcech. Na námitku, že křesťané se neřídí vším, co Kristus přikázal, kdežto muslimové cele následují Mohameda, odpověděl, že Kristovy mravní nároky dalece převyšují mravní nároky Mohamedovy. Kristovým následovníkem se s pomocí Boží může stát jen duchovně silná osobnost, kdežto Mohamedovým následovníkem kdokoli, neboť Mohamed nespoutává lidský „hněv a chtíč“. Je zajímavé, že v rozhovoru o Kristově Božství Konstantin svým posluchačům z řad muslimů dokonce na podporu svého tvrzení odcitoval Korán; řekl: „Nerouhejte se tak bezbožně, neboť my jsme se dobře naučili od proroků a otců a učitelů slavit Trojici: Otce, Slovo i Ducha, tři osoby v jedné bytosti. Slovo pak se vtělilo v Panně a narodilo se pro naši spásu, jak i váš prorok Mohamed svědčí, když takto píše**): Poslali jsme ducha svého k panně s přáním, aby porodila. Odtud já vám podávám důkaz o Trojici.“
Protože muslimové nebyli schopni čelit Konstantinově moudrosti, pokusili se jej nakonec neúspěšně usmrtit jedem. Konstantin však šťastně vyvázl a vrátil se do Byzance. Odtud za nějakých deset let odešel k našim předkům na Moravu.
Z jeho životní epizody v arabském chalífátu můžeme vidět, že Konstantin ve vztahu k muslimům prokázal odvahu 
- usvědčovat je z věroučných omylů, 
- poukazovat na morální slabost jejich víry a 
- s noblesou jistoty Božích děti snášet vnější ústrky a potupu.

*) Citáty z Konstantinových promluv jsou uváděny dle Života Konstantinova v českém překladu Josefa Vašicy (1966)
**) Jedná se o parafrázi textu súry 19 (Marie), verše 17-19.

―tek