Na
synodu SCEAV ve Zprávě ze života církve bratr biskup kritizoval Křesťanské
společenství a vyslovil velké množství nezodpovězených otázek vůči společenství.
Přihlásil jsem se do diskuse, ve které jsem se ostře ohradil vůči tvrzení
bratra biskupa a označil jsem to jako matoucí a nepravdivé.
Zdůraznil
jsem, že členové Křesťanského společenství jsou vesměs znovuzrození lidé, kteří
patří k aktivním členům naší církve, a není jim lhostejný její duchovní stav. Řekl
jsem, že vedení KS je ochotno o všech otázkách s vedením církevní rady
diskutovat s jednou podmínkou, že výsledky jednání budou zveřejněny v časopisu
Přítel a IDEA. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli na některé otázky písemně
odpovědět.
Milan Pecka, předseda KS, z. s.
V čem
spočívá jádro současné diskuze o homosexualitě v církvi? Není tomuto
problému věnována neúměrně velká pozornost?
Současná diskuze
je především diskuzí o charakteru církve. Není to diskuze o
neúměrné pozornosti věnované jednomu hříchu, diskuze o toleranci či netoleranci
vůči homosexuálně orientovaným osobám, není to diskuze o lásce či nelásce ani
odsuzování či přijímání lidí s jiným názory. Všechno toto jsou naprosto
zástupné věci, které zakrývají skutečnou podstatu celého problému.
Současná diskuze
je o tom, zda církevní organizace, která pod tlakem politické
korektnosti opustila biblické principy pro život a odcizila se historickému
křesťanství tím, že žehná svazkům stejného pohlaví a ustanovuje do funkce
faráře žijící v takových svazcích, se může ještě nazývat křesťanskou
církví (a být tedy nositelem Kristova jména) a zda s takovou organizací
máme či nemáme mít partnerské vztahy.