„… pane, já jsem to sama zažila. Kněz, který byl i exorcista, se na mně
upřeně podíval, vytáhl virguli z kapsy. Pomocí virgule zjistil, že jsem
posedlá, a pak ….“
„… u vás luteránů vyháníte démony?“
Toto jsou malé úryvky
z konkrétních rozhovorů. Z rozhovorů, do kterých se můžete dostat i
vy. Já jsem měl „tu čest“ zrovna nedávno …
Byl jsem onehdy na přednášce, kde
americký luterský teolog velice fundovaně a zajímavě hovořil o činnosti Zlého a
možnostech, co a jak s tím dělat. Ze studia Lutherových dopisů a spisů je
možno zjistit, že ten s činností ďábla opravdu počítal. Za protivenstvími
vůči reformaci neviděl pouze jednotlivé nepřátelské lidi, ale viděl v tom cílevědomé
jednání Satana a jeho duchovních sluhů. (Na rozdíl od arcibiskupky švédské
luterské státní církve Antjé Jackelén, která navzdory Bibli a reformaci tvrdí,
že démoni nejsou.)
Přednášející si dal tu práci a
vyhledal v jednotlivých symbolických knihách odkazy na činnost ďábla. Desítky
míst! Přiznám se, že i když leccos jsem z Knihy svornosti přečetl – některé
části několikrát – nevšiml jsem si této skutečnosti. Měl jsem tyto odkazy na
Satana za verbální dobový kolorit. Středověk. Omyl. Opravdu Luther s aktivní
činností Satana velice reálně počítal. Nejen to. Z dobových dokumentů je
zřejmé, že se jim nebál postavit na odpor.
Asi se zeptáte: jak?
Pokud bychom čekali spektakulární
show ve stylu moderních exorcistů, tak bychom se nedočkali. V Reformátorově
pastorační práci jsou dokonce doklady na to, že i osobně se nebál démonům
postavit. Dokonce doporučoval s odvoláním se na Kristovo vítězství démonům
se vysmívat. Ale to jenom na okraj. Podstatné je něco jiného: Luther a obecně
všichni protagonisté reformace bezmezně věřili moci Božího slova. A byli skálopevně
přesvědčeni, že na tom slovu se máme vírou postavit. Kázání Slova nedává
démonům šanci.
Svátost křtu, je také oznámením
do duchovního světa, že člověk patří Ježíši. A tímto nepatří zlým mocnostem. Donedávna
(snad do padesátých let minulého století) byl i nás tzv. malý křestní exorcismus
součástí křestní liturgie naší církve. Večeře Páně je taktéž místem, kde jsou úspěšně
úmysly Zlého ničeny. Modlitba je nebývale účinnou zbraní. V podstatě každé
proslovení modlitby Otčenáš s vírou je exorcismus.
Takže když se mne nedávno ptali
v jedné malé jihomoravské vesnici „…
a u luteránů vyháníte démony?“, mohl jsem s klidem odpovědět: „Ano vyháníme. A jak…!“
―leta
