Označení „dobrý
katolický kněz“ použil ve vztahu k Janu Husovi Jan Pavel II. na husovském
sympoziu v Římě roku 1999. Od té doby se s tímto souslovím ve vztahu
k Husovi lze setkat zejména u katolických autorů, ale nejen u nich.
Co toto
sousloví vůbec znamená? Ano – Hus byl dobrý člověk, a po určitou dobu – od svého
vysvěcení do svého odsvěcení – byl katolickým knězem. To ale uživatelé
zmiňovaného sousloví zřejmě nechtějí sdělit.
Hus byl v rámci
svého procesu odsvěcen, zbaven kněžství, a tento krok kostnického koncilu nebyl
nikdy revokován. Ostatně jádrem sporu Husa a koncilu bylo učení o církvi. A Husovo
pojetí církve je dodnes v rozporu s římskokatolickou eklesiologií.
Katolická církev nemůže rehabilitovat Jana Husa, neboť by tím popřela své
současné sebepojetí.
Obávám se, že
označování Jana Husa za „dobrého katolického kněze“ může mít za cíl navodit
dojem, že Husův proces byl jen selháním určitých vůdčích struktur církve v 15.
století, a že katolická církev dnes s Husem už nemá žádný problém.
Navození tohoto dojmu pak otupuje ostří Husových myšlenek, které dodnes
kriticky míří na sebepojetí katolické církve. A navíc toto označování odnímá
Husa církvím vzešlým z reformace, které se k němu vždy hlásily.
Jestliže byl
Hus „dobrým katolickým knězem“, co na něm natolik uchvátilo Luthera, že při
četbě jeho spisů ohromeně zvolal, všichni jsme husité? Proč následně Lutherův
žák Matěj Flacius Illyricus publikoval všechny hlavní Husovy latinské práce a
překlady výboru z českých spisů?
Ano, v Husových
spisech lze nalézt prvky, které neodpovídají učení světové reformace, ale jeho
celkové směřování jejímu duchu odpovídá plně. Je třeba také zdůraznit, že
Husova životní cesta byla násilně přervána. Proto je důležité zdůrazňovat to,
kam směřoval, nikoli to, kam ještě nestihl dojít. Vždyť i Luther v době,
kdy zveřejnil svých slavných 95 tezí, ještě věřil v očistec. Teprve postupně ve
světle učení Písma, odkládal to, co bylo s poselstvím Božího Slova
nekompatibilní. Je-li legitimní označovat Husa za „dobrého katolického kněze“,
pak je stejně legitimní takto označovat i Martina Luthera.
Závěrem uvedu
několik namátkových citátů z děl Mistra Jana Husa:
- „Též i křesťané všichni mají věřiti, což jest Buoh přikázal, aby bylo věřeno; ač ne každý vie neb zná všeho, co má býti věřeno, ale hotov jest a má býti hotov, když jemu bude pravda z Písma svatého ukázána, aby ji mile přijal, a držel-li by co proti Písmu, aby pravdu poznaje, ihned ustúpil.“
- „Věřiti v Boha jest Boha nade všeckny věci milovati a v tělo Jezukrista, jenž jest zbor svatých, se vtěliti.“
- „Písmo brání víry a víra přivoluje Písmu. A když jest víra živá, tehdy jest křesťanská, a živá jest, když Písmu věříc přikázaní Boží míle plní.“
Nechť si každý odpoví, zda za
těmito výroky cítí spíše Wittenberg, nebo Řím.
―tek
